Série čtení na pokračování z thrilleru Mise Rio. 

Čechy, 14. července 2022

Henry si už po několikáté čte ta tři slova a odhaduje, co by se za nimi mohlo skrývat za kardinální malér, aby skočil na letadlo do Ria. Říká si, jak on, zapomenutý architekt žijící kdesi na venkově, bude schopen v jihoamerické metropoli vyřešit jakýkoliv problém. Opakovaně se snaží Pavlíně marně dovolat. Fábiův mobil je také nedostupný. Sedne k internetu a hledá kontakty na BMB Brasil. Nikdy je nepotřeboval, vždycky jim s Pavlínou stačil její mobil a skype. Konečně číslo najde a zadá do mobilu. Po chvilce se mu ohlásí recepce agentury a Henry se svou školskou angličtinou představí a požádá, zda by mohl mluvit s Pavlínou. Na druhém konci je chvíli ticho, pak recepční řekne: „Je mi velmi líto, pane Hrubes, ale Pavlína tu teď asi déle nebude. Já o tom moc nevím, ale možná by vám řekl víc náš presidente seňor Freire. Přepojím vás na něj. Hezký den.“

Ve sluchátku zazní na chvíli veselá hudba, pak to cvakne a ozve: „Freire, dobrý den pane Hrubes, slyšel jsem, že hledáte Paulinu.“

„Dobrý den, pane řediteli, ano, jistě, nemohu se jí nikam dovolat. Můžete mi říct, co se děje?“

„No, ehm, víte. Také toho moc nevím, jen, že ji zadržela, i s jejím přítelem Fabiem, policie.“

„Policie?“

„No, ano, víte pro nás je to velmi nepříjemné, už kvůli pověsti naší agentury a našim klientům.“

„Dobře, dobře, ale to přeci musí být nějaký omyl, ne?“

„Snad ano, ale jde prý o nějaké drogy, které u nich našli, dokonce o obchod s nimi.“

„Pavlína a drogy? To snad ne.“

„No, našli prý asi crack.“

„Prosím vás, pane řediteli, to musí být všechno nějaké nedorozumění. A kde Pavlína vlastně teď je?“

„Bohužel ve státní věznici, čeká na soud, stejně jako Fábio.“

„Ve věznici, čeká na soud,“ opakoval Henry konsternovaně.

„Ano, je to tak, jestli jí chcete pomoci, obraťte se na vaši ambasádu, tam by si měli vědět rady,“ uzavře ředitel a ještě dodá: „je mi to velmi líto pane Hrubes, Paulina byla naše nejlepší manažerka.“

Jak byla? Ptá se sám sebe Henry po skončení hovoru. Co se to sakra děje? Henry si sedá znovu k notebooku a hledá kontakty ambasád na stránkách ministerstva. Pak zavolá podruhé, tentokrát už do hlavního města Brasilia. Jak telefon zvoní, napadá ho, jestli ambasády v tom městě také sídlí v takových stavbách, jaké navrhoval slavný Oscar Niemeyer. Možná ano, ale na to teď není čas. Po krátkém přepínání mezi centrálou a několika pracovníky ambasády mluví přímo s konzulem. To, co se dozví, ho šokuje. Pavlína je skutečně ve vězení, kvůli přechovávání drog, které našla policie u ní v apartmánu, na základě udání. Je podezření, že je zapojena do širší dealerské sítě, která obchoduje s drogami v Riu.

„Situace je dost vážná, pane Hrubeši. S drogami tady nejsou žádné žerty. Jsou za to vysoké trestní sazby, i několik desítek let. Ať už je to pravda nebo ne, vaše dcera potřebuje profesionálního obhájce, který zná místní poměry. To není levná záležitost, ale fungují i kauce, pokud by jí nic neprokázali,“ říká v rychlém sledu konzul. Na další Henryho dotazy odpoví, že délka vyřešení problému se nedá přesně odhadnout, stejně jako náklady. Nakonec řekne, že zná i případy, kdy se náklady vyšplhaly třeba až… a vysloví částku podobnou té, co napsal Henrymu nezvaný realitní agent na rub své vizitky.

  „Každopádně, pokud vám na dceři záleží a chcete jí pomoc, přijeďte. My se vám budeme snažit vše maximálně ulehčit. Tady jde o čas, jestli ji odsoudí, tak ji odtamtud jen tak nedostaneme.“

Henry poděkuje, zdvořile se rozloučí a hovor ukončí. Po chvíli praští s překvapivou silou do stolu, až nadskočí notebook a vykřikne: „Kurva, to je teda průser.“ A zaboří hlavu do dlaní.

Pak si dojde pro panáka whisky, vezme znovu mobil a zavolá Bobovo číslo do Dubaje.

Kniha je k dispozici  zde

Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu jaja.ai